EU v roce 2019: Rozmach bruselské zahraniční politiky

© Pixabay

V roce 2019 se bude EU soustředit na překlenovací ustanovení, pomocí kterého chce získat více kompetencí v zahraničněpolitických otázkách, na Balkán nebo na nápravu roztříštěných vztahů s Washingtonem. Budovat chce i nová partnerství.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie (SZBP) zažívá od zavedení Globální strategie svůj rozmach. Její skutečná implementace posunula společnou diskusi a rozhodnutí do oblastí, o kterých se před několika lety ještě pouze šeptalo, včetně intenzivnějších dialogů se třetími zeměmi o obchodu, či dokonce o společných vojenských kapacitách.

Unie se snaží zajistit si místo na globální politické scéně v konkurenci Spojených států, Ruska, či Číny, a v roce 2019 by mohla i díky podpůrné složce těchto plánů – společné obraně – na této cestě pokročit.

Omezit ji v tomto posunu mohou podobné faktory, jaké budou celou evropskou politickou a odbornou komunitu zaměstnávat v tomto roce: brexit, evropské volby spojené s obsazováním postů ve vícero evropských institucích a také jednání o víceletém finančním rámci.

Sankce proti Rusku, rozpočet nebo migrace. Jaké jsou závěry summitu Evropské rady?

Poslední setkání premiérů, kancléřů a prezidentů členských zemí EU v roce 2018 je u konce. Zatímco včera se diskuse zaměřila na odchod Británie z EU, dnešnímu dni vévodila migrace a jednotný vnitřní trh.

Komise se ještě v posledních měsících svého mandátu pokusí zintenzivnit aktivity, které by  jí v oblasti vnějších vztahů a bezpečnosti umožnily přijímat rychlejší a účinnější rozhodnutí. Znamená to, že by se v některých oblastech této politiky mohlo v Radě namísto jednomyslnosti přejít k hlasování kvalifikovanou většinou. Šlo by například o otázky lidských práv, organizování civilních misí, či uplatňování sankcí.

„Současné smlouvy to umožňují a podle mě přišel čas na to, abychom využili ,ztracený poklad‘ Lisabonské smlouvy – překlenovací ustanovení, které nám umožňuje přejít na hlasování kvalifikovanou většinou,“ mluvil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker o plánech ještě v září. Lídři zemí by se o rozšíření rozsahu možností hlasování kvalifikovanou většinou v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky měli dohodnout již na summitu v Sibiu 9. května.

O složení Evropské komise po evropských volbách lze jen spekulovat, ale už teď je jasné, že koncem roku bude na čele evropské diplomacie stát někdo nový. Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová v září loňského roku avizovala, že nemá zájem o získání druhého mandátu v této funkci.

Pronásledování teroristů a více vojáků na vnějších hranicích. Junckerovu projevu o stavu EU vévodila bezpečnost

Předseda Evropské komise pronesl na půdě Evropského parlamentu tradiční projev o stavu Evropské unie. Jeho slova o migraci, obraně nebo euru sklidila potlesk i kritiku.

Nejbližší sousedé

Po Bulharsku a Rakousku zůstane pro předsednickou zemi, kterou je od 1. ledna Rumunsko, opět zahraničněpolitickou prioritou Balkán. Rok 2018 označil slovenský europoslanec Eduard Kukan (EPP) za rok Balkánu: Srbsku a Černé hoře přislíbil Jean-Claude Juncker členství v roce 2025, v červnu podepsali Makedonci a Řekové dohodu o novém názvu bývalé jugoslávské republiky a Komise představila také novou, dlouho očekávanou strategii pro celý region.

Pozitivní signály a podpora z Bruselu ale už balkánskému regionu nestačí a koncem minulého roku se ukázalo, že také v této části Evropy mohou dát nejbližší měsíce prostor silnějším nacionalistickým a populistickým hlasům.

Napětí mezi Srbskem a Kosovem, které koncem minulého roku schválilo navzdory varování z Bělehradu i Bruselu vytvoření národní armády a které zavedlo stoprocentní cla na srbské výrobky, může v tomto roce eskalovat. Pozice kosovského prezidenta Hashima Thaçiho, který by byl schopen dohodu s Unií doma intenzivněji prosazovat, upadá stejně jako v případě jeho srbského protějšku. Aleksandr Vučić čelí celostátním protestům. Demonstranti kritizují jeho moc nad médii i útoky na opozici a zdá se, že protesty budou i nadále pokračovat.

Vučićovi prodlužování současného stavu v otázce dohody s Kosovem vyhovuje. Čím déle totiž dvoustranné napětí přetrvá, tím více bude Komise odhodlaná oddělit rozhovory Bělehradu s Kosovem od plánu na vstup Srbska do EU.

Kdy EU po dietě jménem brexit „ztloustne" o další členy? Realistický je rok 2030

S brexitem a očekávanými evropskými volbami stojí Evropská unie před nejasnou budoucností. Kam do toho všeho zapadá plánované rozšíření členské základny o země západního Balkánu?

Makedonii by se v tomto roce mohlo podařit postoupit v jednáních o vstupu, záležet však bude na tom, jak rychle a jestli vůbec dokáží Skopje a Atény schválit Dohodu z Prespa o názvu země. Optimisté předpovídají, že začátek rozhovorů s Makedonií a Albánií o vstupu by se mohl spustit ještě v létě. Makedonci mají prozatím blíže do NATO, přičemž pozvánku očekávají už v létě.

Evropská komise v tomto roce také posoudí a přijme stanovisko k žádosti Bosny a Hercegoviny stát se kandidátskou zemí.

U Turecka, kandidátské země, která prokazuje v jednáních spíše regres než progres, se v roce 2019 očekává uklidnění situace, jelikož kromě lokálních voleb nečekají prezidentskou republiku žádné větší celospolečenské události. Ekonomové však předpovídají, že finanční krize, která v zemi naplno propukla během loňského léta, stále není zažehnána.

Finanční nestabilita proto pravděpodobně „přistřihne hřebínek“ ostré rétorice prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, na kterou si už Unie v poslední době začala zvykat. Ekonomové předpokládají, že i přes domácí neochotu bude Ankara nakonec muset požádat Mezinárodní měnový fond o půjčku.

Evropská komise věří v nový začátek ve vztazích s Tureckem

Turecko plánuje splnit chybějící kritéria pro liberalizaci víz do Evropské unie, Komise požaduje propuštění prominentních aktivistů a akademiků na svobodu.

O pozornost Bruselu přicházejí ještě více než Balkán země Východního partnerství. Ze šestice zemí mají dnes asociační dohodu a dohodu o volném obchodu podepsané jen Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. Unie neplánuje ani organizaci většího summitu na nejvyšší úrovni, a to přesto, že koncept Východního partnerství slaví v roce 2019 své desetileté výročí.

Východoevropské země se v tomto roce budou snažit zejména o posun v plnění 20 cílů, které by měly být vyhodnoceny příští rok (20 deliverables for 2020). Mnoho organizací a think-tanků plánuje celou řadu konferencí na téma dekády partnerství.

Ukrajinu, jednoho z nejaktivnějších ze šestice zemí, čeká v roce 2019 „supervolební“ období. Březnové prezidentské volby předpokládají boj mezi Julijí Tymošenkovou a hercem Vladimirem Zelenským. Současnému prezidentovi Petrovi Porošenkovi, jemuž volební modely zatím garantují pouze čtvrté nebo páté místo, pomáhá v průzkumech rázný postoj vůči Moskvě.

Parlamentní volby plánuje Ukrajina na říjen. Až 12 % obyvatel však kvůli okupaci Krymu a částí Doněcké a Luhanské oblasti se nebude moci voleb zúčastnit. Také v těchto volebních průzkumech vede Tymošenková a její strana Otčina.

Přestože velký vojenský konflikt v regionu analytici neočekávají, ten na východě Ukrajiny, který trvá už pět let, by mohl eskalovat podobným stylem, jak se to v listopadu 2018 stalo v Kerčském průlivu. Napětí podpoří také v současnosti probíhající osamostatnění Kyjevské ortodoxní církve nebo poslední fáze jednání o tom, zda ruský plyn bude do Evropy téct přes Ukrajinu, nebo ne.

Krize v Kerčském průlivu: EU vyzývá Rusko, aby pustilo ukrajinské lodě

Evropská unie vyzvala Rusko, aby se v Azovském moři zdrželo dalších provokací. Chce pokojné urovnání incidentu.

Světoví hráči

Rusko v tomto roce nepotrápí pouze Ukrajina. Od začátku roku se v zemi zvýšila daň z přidané hodnoty z 18 na 20 %. Ekonomiku zasáhly sankce, ale i pokles cen ropy a zemního plynu. Škrty zaznamenává zdravotnictví i školství a věk odchodu do důchodu se zvýšil. Právě tyto sociální ukazatele mohou v novém roce prohloubit nedůvěru vůči prezidentovi.

V otázce evropských sankcí vůči Rusku zůstane Evropská unie rozdělena i v roce 2019. Poslední sankce, prodloužené do března 2019, zahrnují 155 osob a 44 společností. Začátkem jara se tato debata do Bruselu vrátí.

V únoru uplyne ultimátum Washingtonu. Moskvě vyčítá, že tajně vyvíjí zbraně a porušuje Smlouvu o jaderných silách středního doletu (INF Treaty). Právě nové druhy zbraní a objevování nových oblastí, kde střety mocenských zájmů zatím kvůli nedostatečnému průzkumu dosud nebyly možné (například Arktida, či dokonce vesmír) mohou formovat další z nových bezpečnostních hrozeb.

Do června se bude muset Moskva vypořádat také s Radou Evropy a s poplatky, které mezinárodní organizaci dluží. Rusko zastavilo platby v roce 2017 poté, co parlamentní shromáždění Rady Evropy zastavilo hlasovací práva ruské delegace z důvodu anexe Krymu v roce 2014. Jelikož je v nedohlednu jakékoli kompromisní řešení, Rusku hrozí, že v létě bude z organizace zcela vyloučeno.

Pavel Havlíček: Evropa by pro boj s ruskými dezinformacemi měla dělat více

Důležitým úkolem bude překonání roztříštěnosti. Snahy o vybudování společného evropského mediálního prostoru se svobodnými informacemi ale zatím narazily na nedostatek prostředků a vůle, říká Pavel Havlíček. 

Podle amerického filozofa Erica Hoffera se i nepředvídatelnost stává po čase monotónní a dokážeme ji „s jistotou předpovědět“. To z pohledu Bruselu začíná platit i vůči americké vládě.

Naposledy ovšem zůstal Brusel opět zaskočen v posledních dnech roku, kdy bez formální informace snížila administrativa prezidenta Donalda Trumpa status delegace Evropské unie ve Spojených státech z úrovně „státu“ na úroveň „mezinárodní organizace“. Přestože evropští diplomaté zasáhli a Washington prozatím rozhodnutí pozdržel, v prvních týdnech nového roku bude atmosféra napříč Atlantikem žhavější, než by si to zimní období vyžadovalo.

Nepříjemných témat mezi EU a USA, jako jsou klimatické dohody, cla na ocel, dovoz plynu, íránská jaderná dohoda, konflikt mezi Palestinou a Izraelem, či pohledy na Sýrii a Saúdskou Arábii, přibývá. Nekompromisnost v rozhodnutích ale naznačuje, že k přibližování jen tak brzy nedojde.

Přestože američtí diplomaté přesvědčují své protějšky o tom, že Spojené státy a jejich administrativa nejsou pouze Donald Trump, stále častěji je vidět opak. Zahraničněpolitičtí analytici předpokládají, že po odstoupení ministra zahraničí Jamese Mattise přejdou otázky vnějších vztahů Spojených států plně do rukou prezidenta. Vzhledem k tomu, že na domácí politické scéně hrozí blokování legislativy, i když je americký Kongres politicky rozdělen, Trumpův zájem o téma zahraniční politiky bude v roce 2019 růst ještě více.

V novém roce budou američtí vojáci postupně opouštět Sýrii, a dá se očekávat, že podobně rázné rozhodnutí udělá prezident také v případě Afghánistánu a vojáky stáhne i odtud. I v tomto případě události zblízka sledují partneři USA v NATO.

Ve Spojených státech bude postupně startovat také předvolební kampaň před prezidentskými volbami v roce 2020, což může zejména voliče ještě více polarizovat.

Vztah EU-NATO v nové éře. Rozvířil Trump potřebnou diskusi o obraně?

Příchod Donalda Trumpa do Bílého domu zdá se znamená novou éru transatlantických vztahů. Prezident opakovaně vyzývá evropské členy NATO, aby zvýšily své výdaje na obranu, jinak začne vyvozovat důsledky. Kam to povede? Tématu se dotkla čtvrteční mezinárodní konference v Praze.

Evropská unie si podobně jako v roce 2018 bude stále intenzivněji všímat i narůstajícího vlivu Číny v Evropě, ale také v jejím sousedství. Peking vidí příležitost dokonce v obnově Sýrie: už nyní jedná s Libyjci o tom, jak by se jejich přístav Tripoli dal komerčně využít jako centrum materiálů například pro stavební společnosti.

Přestože je země zatížena zejména obchodní válkou se Spojenými státy, budování a militarizace umělých ostrovů v Jihočínském moři bude pokračovat, a to v tichosti – Čína nebude mít důvod provokovat Washington ještě intenzivněji.

Evropská unie je největším čínským obchodním partnerem posledních 14 let. Představy o budoucí spolupráci zveřejnila Čína koncem minulého roku. Opět je na prvním místě obchod, ale Peking má zájem spolupracovat také na tématech jako fake news nebo svoboda projevu. EU Čínu vyzývá, aby se Čína společně s ní postavila americkému unilateralismu.

Evropská unie si chce v tomto roce intenzivněji posvítit na čínské investice a přinést novou legislativu o zahraničním investování v EU. Téma dodávek čínských 5G technologií z Číny do Evropy bude také středobodem debat o tom, jak spolupráci nastavit do budoucna.

O svůj vliv ve Střední Asii bojuje Rusko i Čína. Do zápasu by ale měla vstoupit i EU

Oblast Střední Asie má v dnešním světě velký význam. Ruské snahy o obnovení vlivu v post-sovětském prostoru a čínské plány na vybudování Nové hedvábné stezky budou bez spolupráce tohoto regionu neúspěšné. Důležitost této oblasti vnímá i EU. Třeba česká vláda zde brzo hodlá vyslat dvě podnikatelské mise.

Žhavé regiony

V Sýrii bude Evropská unie stále tlačit na diplomatické řešení. Je faktem, že její nejvýznamnější členové jako Německo a zejména Francie ponesou nejvýrazněji břemeno postupného odchodu amerických jednotek ze země, a to kvůli snaze balancovat mocenské pohnutky Moskvy, Ankary a Íránu. Tyto země, ale i další (Saúdská Arábie, Izrael, Čína, apod.) mají na rekonstrukci Sýrie „po konci ISIS“ zjevný zájem a v regionu jsou nejaktivnější.

Odborníci pro Sýrii předběžně odhadují čtyři scénáře vývoje, mezi které patří také křehký mír nebo zamrzlý konflikt.

V novém roce by se do země navíc postupně mohli začít vracet první uprchlíci. OSN hovoří až o 250 tisících. Těžko odhadnutelná ale bude situace na severu země v souvislosti s bojem Kurdů a Turků, ale i domácí politická scéna, a to kvůli přípravě na volby i vzhledem k tvorbě nové ústavy, případně kvůli dalšímu propojení kurdských jednotek s provládními syrskými jednotkami prezidenta Bašára Asada.

Chceme sirotkům v Sýrii postavit školu, řekl dnes Babiš Junckerovi

Premiér Babiš dnes seznámil předsedu Evropské komise Junckera s českým plánem postavit školku a školu pro zhruba 150 sirotků v Sýrii. V rámci své návštěvy Bruselu jednal také s předsedou Evropské rady Tuskem.

Brusel se bude muset vypořádat i s další vráskou na čele v tomto regionu, a to s Íránem. Tlaku Spojených států zatím ostatní signatáři jaderné dohody odolávají, ale nejnovější informace o evropských sankcích vůči dvěma osobám íránské národnosti v souvislosti s pokusy o útoky na francouzské a dánské půdě jsou v tomto kontextu zneklidňující.

Evropská unie bude chtít jadernou dohodu udržet naživu alespoň na formální úrovni. V roce 2019 naplno spustí mechanismus zablokování, kterým chce firmám, poškozeným americkými sankcemi vůči Íránu, vyplácet ušlé zisky ve Spojených státech. Systém však není odzkoušen a prvotní reakce na něj jsou zatím skeptické. Očekává se, že v Íránu zůstane jen minimální množství evropských firem. Donaldu Trumpovi s intenzivní podporou Tel Avivu se proto v tomto roce pravděpodobně podaří donutit Irán, aby omezil své aktivity v Jemenu, Sýrii, Libanonu a dalších částech Blízkého východu.

Komise se opět postavila za Írán, pošle mu 18 milionů eur

Írán obdrží od Evropské komise finanční injekci ve výši 18 milionů eur (462 milionů Kč). Peníze mají islámské republice pomoci vyrovnat se s americkými sankcemi.

Saúdská Arábie si na mezinárodní scéně poškodila precizně budovanou image zejména v souvislosti s vraždou novináře Džamála Chášukdžího, ale také kontroverzním zapojením ve válce v Jemenu. Někteří pozorovatelé odhadují, že by Rijád mohl právě teď a ve snaze upravit vztahy s Bruselem, ale také s Washingtonem, začít na znak „pokání“ s propouštěním několika zadržovaných lidskoprávních aktivistů.

Společné a koordinované rozhodnutí o omezení dodávek zbraní do SA ze strany členských států EU by bylo v tomto roce spíše překvapující.

Evropská komise plánuje pokračovat v aktivitách nové africko-evropské aliance pro udržitelné investice a pracovní místa. Pro tento účel rozpracuje a začne s implementací takzvaného vnějšího investičního plánu EU. Komise odhaduje, že do roku 2020 bude schopna mobilizovat investice ve výši až 44 miliard eur.

Nesmíme přenechat Afriku Číňanům, zaznělo na africko-evropském fóru

Prohloubení hospodářské spolupráce Evropské unie s Afrikou bylo hlavním cílem fóra Afrika-Evropa, které se dnes konalo ve Vídni.

Nové obzory

Evropská komise se chce ještě do konce svého funkčního období zaměřit také na rozšiřování vztahů s Indií, Latinskou Amerikou a Střední Asií. Právě nejrychleji rostoucí ekonomika mezi největšími zeměmi na světě, Indie, očekává v tomto roce celostátní volby, ve kterých se premiér Narendra Modi chce pokusit o znovuzvolení.

Parlamentní volby budou v roce 2019 i v Tunisku, na Filipínách, v Severní Koreji, v Argentině a Izraeli. Noví prezidenti v Mexiku a Brazílii budou také v hledáčku evropské diplomacie, a to zejména kvůli rozšiřování obchodních partnerství.

Evropský parlament bude ještě do konce svého funkčního období hlasovat o obchodních dohodách právě s Mexikem, ale i se Singapurem a Vietnamem. Oba asijské státy by s Unií měli dospět k dohodám o volném obchodu a o ochraně investic.

Singapur je pro EU brána do jihovýchodní Asie i celého pacifického regionu

V Singapuru sídlí přes 10 tisíc evropských firem a vzájemné investice dosahují stovek miliard eur ročně. Stejně tak se jedná o člena rychle sílícího sdružení ASEAN. EU tak po Japonsku očekává další úspěch na poli společné obchodní politiky.

Kalendář